Kdyby někdo za mých mladých let přišel s tím, že si budu jednoho dne moci vybírat z nejrůznějších zpráv ty, o které mám zájem, a to ze zdrojů, jimž nemusím, ale chci důvěřovat, nevěřil bych mu. Byť jsem i tehdy měl alternativu v podobě rakouského televizního signálu, který pronikal až k nám, a byť se s trochou štěstí dal chytit i Hlas Ameriky či Svobodná Evropa, připadalo by mi to jako utopie.
Kdyby mi tehdy někdo řekl, že si jednoho dne budu moci nakupovat v kteroukoliv denní i noční dobu a že kvůli tomu nebudu muset ani vytáhnout paty z domu, měl bych ho za fantastu, dobře věda, že budu-li mít štěstí, obslouží mě ještě čtvrt hodiny před zavíračkou v naší jediné samoobsluze a o víkendech budu mít smůlu.
Kdyby mi tenkrát někdo oznámil, že si budu jednou moci dopisovat s kýmkoliv odkudkoliv, a to téměř zadarmo, a navíc bez rizika otevření zásilky a kontrolování toho, co tato obsahuje, připadalo by mi to krajně nepravděpodobné.
Tyto a podobné zvěsti bych zkrátka bral jako nemožné. Protože taková tehdy byla doba.
Ale dnes už je doba jiná. Doba, která nám přinesla i internet a vše, co nám tato síť může poskytovat a také poskytuje. Žijeme v době, kdy se toho dá online dělat tolik, že se vlastně podstatná část našich životů přesunula do virtuálního světa.
Dnes už můžeme díky internetu i to, co bylo za dob mého mládí nemyslitelné. Můžeme na síti podnikat, můžeme tu provozovat i kdejakou jinou činnost, můžeme tu pracovat i bavit se. A jistě mi sami dokážete uvést spoustu konkrétních příkladů toho, co se nám na internetu nabízí.
A tak je mnohé jinak, než jak jsem to kdysi znal. Naše životy se prolnuly s internetem a vytvořily tak snad přímo nerozdělitelné spojení. Ve kterém se už mnohdy bez internetu ani neobejdeme.
A je to dobře, nebo špatně? O tom už se dá dlouze polemizovat. Ale každopádně je dobře, že tu internet je. Protože má své mouchy, ale i své kvality. Které nám mohou skutečně prospět.