Do světa se u nás vyráželo už dávno. A za tím, že se na tom našincům zdá tu a tam něco divného, stojí pouze minulý režim, který nechal naši zemi obehnat ostnatým drátem železné opony, čímž toto počínání znemožnil. Protože namísto toho, aby se chodilo na zkušenou, tedy vlastně dnešními slovy migrovalo za prací a vzděláním, razil onen režim myšlenku plánovitého hospodářství, v němž měli lidé celoživotně setrvávat na jednom jediném místě a na tom pracovat na nejednou stále stejném postu od skončení školy až do odchodu na takzvaně zasloužený odpočinek.
Tento režim je už však dávno minulostí a jak léta běží, ubývá i těch, kdo v něm vyrostli. A přibývá naopak mladších ročníků, pro které nejsou ničím neobvyklým, nenormálním, ne-li přímo zavrženíhodným.
Protože proč by jeden nevyrazil do světa, že? Je-li mu dána možnost do takové ciziny legálně odejít a také se z této kdykoliv zase legálně a beztrestně vrátit, což bylo po více než čtyři desetiletí něčím nemyslitelným.
Kdekdo, zejména mladí lidé, tak dnes může chytit příležitost za pačesy, sebrat se a vyrazit do světa. Tu na studia, tu třeba i za prací. Na čemž je vlastně potěšující to, jakou změnu lze v tomto ohledu zaregistrovat. Protože když jsme se my v devadesátých letech pokoušeli někde v cizině uchytit, byli jsme vesměs nanejvýš mizerně placenými nádeníky. Vykonávali jsme vesměs nanejvýš práce, jež nikdo v bohatších zemích vykonávat nechtěl, za peníze, jež by tam často nikomu nestály za to, aby zvednul své pozadí ze židle a zapojil se. A to prostě proto, že nám ty peníze jak výší, tak svou tvrdostí, za to stály.
Zatímco dnes už naši lidé přestávají být onou lacinou nekvalifikovanou pracovní silou. Začínají mít i na onom cizím trhu práce svoji úroveň, svou prestiž, své nároky. Ať už se jedná o dejme tomu počítačové grafiky, zaměstnance v oblasti zdravotnictví a sociální péče, gastronomie, architektury či nedostatkové ajťáky.
A těch mladých, kteří od nás odcházejí ‚na zkušenou‘, je – zdá se – pořád víc a víc. Protože v cizině mohou získat pracovní zkušenosti, mohou vylepšit své jazykové znalosti, poznat jinou zemi s jinými lidmi a jinou kulturou, mohou se lecčemu přiučit a otrkat se. A – proč si to nepřiznat – často si tam mohou přijít i na slušné peníze.
Takže rozhodně není žádoucí pranýřovat ty, kdo se do světa vydávají. Není třeba ty mladé zavrhovat. Právě naopak. Měli bychom se k nim chovat tak, aby byli vůbec ochotni se k nám jednou vrátit. Abychom z jejich umu také něco měli.