Pamatujete si ještě na své oblíbené hry? Takové hry, které jste dělali, když jste byli malé děti? Já samozřejmě ano a byly to úplně takové ty klasické a úplně obyčejné hry. Hráli jsme třeba deskové hry, hráli jsme hlavně hru deskovou, která se jmenovala Z pohádky do pohádky. Znáte to? To bylo někdy na přelomu devadesátých let anebo na přelomu tisíciletí. Byla to oblíbená hra z pohádky do pohádky anebo také ještě koňské dostihy. Byly to koňské dostihy a sázky a musím uznat, že mě to opravdu hodně bavilo. Jednou si vzpomínám, že jsem jednou s otcem a se svojí kamarádkou hrála dostihy a sázky několik dní.
Pokaždé, když jsme přišly s kamarádkou ze školy, tak jsme šly domů a čekaly jsme na mého otce, než přijde z práce. Potom jsme si sedli na zem. My jsme měli rozložené právě dostihy a sázky a pokračovali jsme. Musím uznat, že to byla opravdu zajímavá a náročná hra. Nám bylo asi tak deset let a s kamarádkou jsme chodily do stejné třídy, moc nás to bavilo a také kolikrát jsme ani neměly náladu na učení čas, protože jsme si chtěly stále jenom hrát a opravdu mě potěšilo, že i otec, když přišel třeba hodně unavený z práce, že s námi i několik hodin hrál právě dostihy a sázky.
Znáte tuto hru? Já si myslím, že tuhle hru dostihy a sázky zná opravdu hodně lidí. Pokaždé, když třeba někomu řeknu, jestli si se mnou nechce zahrát dostihy a sázky, tak každý ihned řekne, že tuhle hru měl také jako dítě, že ji úplně miloval, ale že už vůbec neví, kde ta hra skončila. Tohle mi vůbec nevadí, protože já už mám úplně novou edici dostihových her. Tato hra mě moc baví a já si myslím, že kdybych třeba ji otevřela opět před otcem, tak by si ji určitě se mnou zahrál, i když jsme tuhle hru dostihy a sázky nehráli několik let, tak si myslím, že otec by určitě rád si tohle zahrál a úplně by se mu štěstím rozsvítily oči. Můj otec je totiž opravdu hodně nemocný a myslím si, že potřebuje nějakou vzpruhu anebo také nějakou zábavu. A jak jinak než si s ním hrát.