Klíčení semínek se věnovali lidé již v dávných dobách a současné lidstvo se této tradici snaží alespoň přiblížit. Dříve byly rostlinné klíčky základem stravy zvláště v zimě, kdy klesá přirozená možnost doplnit vitamín C z čerstvé zeleniny nebo z ovocných plodů, a bez něhož se organismus neobejde. Jistě dobře znáte obávané kurděje – nemoci mořeplavců, a ty mohou postihnout prakticky každého, kdo toto podcení.
Se sklenicemi na klíčení to jde lépe
Jistě, že by bylo možno nechat vzejít semínka i v PET lahvích, ale s nimi se dostáváme do problematických situací z několika důvodů. Tím prvním je obsah některých toxických látek, které se mohou z plastu po určité době uvolňovat. Při výrobě polyethylentereftalátu (PET) se používá oxid antimonitý a rozkladem plastu, zvláště vlivem tepelného záření, se uvolňuje acetylaldehyd. Výrobci by měli udržet obsah škodlivých látek v povolené toleranci, ale nikdy nemáte jistotu, že právě v té vaší láhvi je obsah nežádoucích látek podlimitní.
Se sklenicí na klíčení se nic takového přihodit nemůže, ty se vyrábí z křemičitého skla nebo z borosilikátového skla a tyto materiály nepropouští naprosto žádné jedovaté chemické sloučeniny ani prvky nebo těžké kovy. Sklo je také tradiční materiál, který lidstvo zná stovky let, a s nímž nebyl prokázán žádný zdravotní problém. Jediné, co by vás mohlo ohrozit, je rozbitá láhev a skleněné střepy, jimiž se můžete poranit.
Sklo se velice snadno udržuje v čistotě, což je právě problém plastových PET lahví. Výrobci je také nedoporučují používat jako víceúčelové pomůcky vzhledem k tomu, že se na jejich vnitřní stěně častokrát usazují nežádoucí mikroorganismy, především bakterie. Dokážou pokrýt tenkou vrstvičkou slizu plastovou láhev již během několika hodin, a drhnout povrch takové nádoby, zvláště s prohlubněmi a výstupky, je rozhodně mnohem obtížnější, než umýt nakličovací sklenici ve dřezu nebo v myčce.